Kromě prodejů zboží a poskytování služeb v tuzemsku jsou v současné době časté transakce se zahraničním prvkem. Jelikož současné technologie umožňují poskytovat služby i na dálku, poskytují i čeští podnikatelé své služby do zahraničí či zahraničním subjektům. Poměrně častou transakcí v praxi je poskytování služeb do jiných členských států Evropské unie (dále jen "EU"), ale i do třetích zemí. Český plátce pak nesmí opomenout správné vykazování mezinárodního poskytování služeb v přiznání k DPH či v souhrnném hlášení, aby na sebe nepřivolal kontrolní postupy ze strany správce daně. Navíc také může dojít k tomu, že českému plátci vznikne z titulu mezinárodního poskytování služeb povinnost registrace a odvodu DPH v zahraničí.
Cílem tohoto článku je shrnout základní pravidla pro mezinárodní poskytování služeb a upozornit na vybrané výjimky z hlediska zákona o DPH. Článek problematiku vysvětluje také na praktických příkladech.
Pravidla pro mezinárodní poskytování služeb jsou v zákoně č. 235/2004 Sb., zákon o DPH (dále jen "zákon o DPH" nebo "ZDPH"), obsažena v různých ustanoveních tohoto zákona, přičemž pro plátce mohou být daná pravidla poměrně komplikovaná. Pro mezinárodní poskytování služeb je klíčové stanovení místa plnění u dané služby, od něhož se odvíjí uplatnění režimu DPH, tedy zda bude transakce účtována bez DPH a příjemce plnění přizná DPH (tzv. reverse charge), anebo bude uplatněna česká DPH, případně také může dojít k povinnosti registrace k DPH v zahraničí. Pokud je místo plnění stanoveno mimo tuzemsko, není plnění předmětem české DPH, poskytovatel služby účtuje plnění bez DPH a hodnota plnění ani nespadá do obratu pro účely DPH, kam spadají pouze plnění s místem plnění v tuzemsku.
Pro určení místa plnění existuje základní pravidlo a z něho je stanovena řada výjimek. Podle § 9 ZDPH základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby stanovují následující:
-
V § 9 odst. 1 ZDPH se stanoví, že místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo. V případě, že je tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna (přičemž za provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje).
-
V § 9 odst. 2 ZDPH se stanoví, že místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.
U služeb jsou pro místo plnění dále stanoveny různé výjimky, přičemž se jedná o následující situace a ustanovení:
-
služby s pravidlem skutečného užití (§ 9a ZDPH),
-
služby vztahující se k nemovité věci (§ 10 ZDPH),
-
služby přepravy osob (§ 10a ZDPH),
-
služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy (§ 10b ZDPH),
-
stravovací služby (§ 10c ZDPH),
-
krátkodobý nájem dopravního prostředku (§ 10d ZDPH),
-
poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k dani (§ 10e ZDPH),
-
poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani (§ 10f ZDPH),
-
poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží a služby oceňování movité hmotné věci a práce na movité hmotné věci osobě nepovinné k dani (§ 10g ZDPH),
-
poskytnutí služeb osobě nepovinné k dani do třetí země (§ 10h ZDPH),
-
poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby osobě nepovinné k dani (§ 10i ZDPH).
Z uvedených výjimek může být pro českého plátce relevantní například situace poskytování služeb spojených s nemovitou věcí, pokud bude český plátce realizovat určitou zakázku na nemovité věci umístěné mimo Českou republiku. Místo plnění je podle § 10 ZDPH u poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a stavebního dozoru, místo, kde se nemovitá věc nachází.
Často se také může stát, že při mezinárodním poskytování služeb vznikne českému subjektu povinnost registrace v daném jiném členském státě EU či ve třetí zemi. Pokud je totiž místo plnění stanoveno v zahraničí (například při poskytování služeb vztahujících se k nemovité věci, kdy je stanoveno místo plnění tam, kde se nemovitost nachází), měl by si plátce povinnost registrace k DPH a další související povinnosti prověřit podle tamní legislativy. Pro úplnost lze dodat, že českému subjektu také mohou vznikat při mezinárodním poskytování služeb i jiné daňové a právní povinnosti (například povinnosti získání určitého oprávnění, placení tamní minimální mzdy apod.).
Mezinárodní poskytování služeb s místem plnění mimo tuzemsko musí plátce vykázat jako další transakce v rámci přiznání k DPH, případně i v rámci souhrnného hlášení. V rámci přiznání k DPH jsou pro služby poskytované do zahraničí relevantní v podstatě dva řádky, a to řádek 21 – Poskytnutí služeb s místem plnění v jiném členském státě EU podle základního pravidla osobě registrované k dani v jiném členském státě EU a řádek 26 – Ostatní uskutečněná plnění s nárokem na odpočet. Dále se poskytnutí služeb podle základního pravidla pro příjemce v jiném členském státě EU uvádí v rámci souhrnného hlášení s kódem "3". Souhrnné hlášení se přitom podává za příslušný kalendářní měsíc, ale pokud je souhrnné hlášení podáno pouze na služby podle základního pravidla, podává se souhrnné hlášení ve lhůtě pro podání daňového přiznání.
Zákon o DPH pak v ustanovení § 24a stanovuje pravidla pro časový okamžik, kdy plátce vykazuje poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko. Uskutečnění plnění a povinnost přiznat plnění při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vzniká ke dni uskutečnění tohoto plnění, přičemž plnění se považuje za uskutečněné dnem uskutečnění plnění stanoveným podle § 21 ZDPH nebo dnem poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1 ZDPH, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení. Pokud bylo před uskutečněním plnění, u něhož vznikla povinnost přiznat plnění, přijata úplata, vzniká povinnost přiznat plnění z přijaté částky již ke dni přijetí úplaty, ale jenom pokud je plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Pokud je poskytováno plnění s místem plnění mimo tuzemsko po dobu delší než 12 měsíců a během tohoto období nedojde k přijetí úplaty s povinností přiznat plnění, považuje se plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku, pokud se jedná o poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1 ZDPH, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení.
Při mezinárodním poskytování služeb s místem plnění v jiném členském státě EU podle základního pravidla vzniká povinnost z pohledu DPH i podnikateli, který je neplátcem, protože se kvůli takovému poskytnutí služby stane identifikovanou osobou. Podle § 6i ZDPH totiž platí, že se osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, stane identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 ZDPH, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně. Identifikovaná osoba je pak povinna přiznat poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě EU v přiznání k DPH a v souhrnném hlášení za příslušné zdaňovací období.
Níže je uvedeno několik praktických příkladů týkajících se mezinárodního poskytování služeb, které mohou být pro českého plátce v praxi relevantní.
