č. 82/2012 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou ke Smlouvě mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 4. října 2011 byl v Záhřebu podepsán Protokol mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou ke Smlouvě mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku1) .
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 6 dne 30. července 2012 a jeho ustanovení se budou provádět v souladu se zněním tohoto článku.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
PROTOKOL
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
CHORVATSKOU REPUBLIKOU
KE SMLOUVĚ MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A CHORVATSKOU REPUBLIKOU O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ
Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
ČESKA REPUBLIKA A CHORVATSKA REPUBLIKA,
přejíce si uzavřít Protokol ke Smlouvě mezi Českou republikou a Chorvatskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána 22. ledna 1999 v Praze (v tomto protokolu dále jen „Smlouva”),
se dohodly takto:
ČLÁNEK 1
Článek 2 odstavec 3 písmeno a) Smlouvy se mění a zní následovně:
„a) v Chorvatské republice:
(i) daň ze zisku;
(ii) daň z příjmů;
(iii) příplatek ukládaný k dani z příjmů;
(dále nazývané „chorvatská daň”);”
ČLÁNEK 2
Do článku 11 odstavce 2 Smlouvy se doplňuje třetí věta, která zní následovně:
„Výraz „úroky” nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.”
ČLÁNEK 3
Rozumí se, že výraz „zaměstnavatel” zmíněný v článku 15 odstavci 2 písmenu b) Smlouvy označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.
ČLÁNEK 4
Článek 24 odstavec 2 Smlouvy se mění a zní následovně:
„2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.”
ČLÁNEK 5
Článek 26 Smlouvy se mění a zní následovně:
„Článek 26
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a
… 